„Jméno jsem dostal po Leninovi, protože na rok, ve kterém jsem se narodil, připadlo právě sté výročí jeho narození. Starší bratr, narozený na Pražské jaro, je Alexander po Dubčekovi, mladší měl být Leonid po Brežněvovi, no to jsme rodičům naštěstí rozmluvili, „s úsměvem vzpomíná padesátník Vladimír na původ svého jména. Není jediný, koho rodiče se inspirovali osobnostmi své doby.
Facebook
Jmen je dnes mnohem více než dní v roce, proto jsou v kalendáři při jednom datu někdy i tři jména. Foto: shutterstock.com
„Tato móda k nám přišla po druhé světové válce z tehdejšího Sovětského svazu a byla velmi rozšířena ještě i v 50-tých a 60-tých letech minulého století,“ vysvětluje etnoložka Katarína Nádaská trendy, podle kterých vybírali jména dětem jednotlivé rodičovské generace.
Naši rodiče a prarodiče si nad jmény potomků hlavu příliš nelámali. „V 19. století až do válečných dob převládaly u nás biblické jména, dokonce i ze Starého zákona, které se dnes již v kalendáři nevyskytují. Běžně se tak stávalo, že nežidé měli židovské jména, ale časté byly i klasické jména svatých jako Peter, Katarína a podobně. Samozřejmě Josef, Marie, „říká Katarína Nádaská. Druhý silný trend, který v té době převládal, bylo dávat dětem jména po rodičích či prarodičích.
Paní Terezie je dnes v penzi a patří do první skupiny, tedy lidí se jménem na počest někoho ze světců. „My všichni čtyři sourozenci jsme dostali jména po svatých. Josefína, Cyril, Marie a já. Naše máma byla velmi pobožná, každý den v kostele, čili to v našem případě asi ani nemohlo být jinak, „potvrzuje.
Vůdcové a osobnosti
Změna přišla po skončení druhé světové války, kdy po vzoru tehdejšího Sovětského svazu lidé zvykli dávat jména po vůdcích a významných osobnostech politického či kulturního života. Zatímco v Rusku bylo mnoho Josif či Vladimírův, u nás nebylo vzácností najít mezi dětmi Klementův, Erich či Antonín, kteří dostali jména po aktivních předních komunistech. „Tehdy se u nás začaly rozmáhat i ruské jména jako Ivan, Igor, Jevgenij,“ dodává etnoložka.
Právě to je i zmiňovaný případ Vladimíra a jeho sourozenců, i dalších. Paní Anna se v 60-tých letech řídila podle těchto zvyklostí. „Alois Indra, Erich Honecker, Richard Nixon a Robert Kennedy,“ to byli muži, po kterých pojmenovala své čtyři syny.
Se souhlasem komise
V 70. letech se do popředí v naší společnosti začaly postupně dostávat jména z nových občanských kalendářů. Kromě takzvaných „moderních“ jmen tam bylo stále možné najít i jména z historie jako Přemysl či Svatopluk. „Jednou z nejprodávanějších knih té doby byla kniha Jméno pro naše dítě, která se pak dočkala mnohých reedic a rodiče se jí rádi nechali inspirovat. Výběr byl daleko svobodnější, pestřejší, už nebyla samozřejmost, že se syn volal po otci či dědovi, i když samozřejmě i takoví byli a dodnes jsou, „přibližuje Kateřina Nádaská další nový trend při pojmenovávání potomků.
Do kalendáře přibylo ještě více zahraničních jmen, zejména však ze „spřátelených“ zemí tehdejšího socialistického bloku. Přiměřenost cizokrajného jména tehdy posuzovala komise při ministerstvu vnitra, ta se po Sametové revoluci 1989 zrušila.
Telenovely a nová doba
Tehdy nastalo další velké uvolnění při výběru jmen, které trvá dodnes, kdy je již možné téměř všechno. Rodiče dávají svým dětem různé exotické jména, která se slovenský ani slovanským původem nemají nic společného. Hermiona, Šeherezáda, Perpetua, Fabiola, Melody, Mustafa, Neymar, Rolex …

Když k nám po roce 1989 došli první telenovely, lidé začali vybírat jména tamních hrdinů, dnes to pokračuje téměř bez kontroly. Takže dnes najdeme mezi chlape Manuelovi, Miquelov, Jose Armanda zda Esmeraldy mezi dívkami. Na matrice stačí potvrdit, že jméno, které není v našem kalendáři, se používá v zahraničí a rodiče si mohou dítě pojmenovat v podstatě jak chtějí.
Jmen je dnes mnohem více než dní v roce, proto se do kalendářů připisují stále nové a stává se, že v jeden den slaví svátek dvě či dokonce tři různá jména. Nejoblíbenějšími jmény loni byli mezi dívkami Ema, Sofia, Nina, časté jsou i Nela, Mia či Laura. Z chlapeckých jmen to byli Jakub, Samuel, Michal, do první desítky se vešly i Adam, Filip či Oliver.
Podle Kateřiny Nádaský některým tradičním Slovenské měnám dnes hrozí zánik, podobně jako například před sto lety vymizely z kalendářů tehdejší jména. „Ezechiel, Kunhuta, Svorad, Gorazd … Dnes již lidí s těmito jmény sotva setkáme,“ říká Katarína Nádaská. Které čeká podobný osud?





https://storymat.cz/potraviny-pres-internet-nakupuji-desetitisice-slovaku-tvrdi-pruzkum/
https://webreporter.cz/pujcka-bez-dolozeni-prijmu-flexibilni-reseni-pro-moderni-dobu/
https://wordweb.cz/revize-elektrickych-zarizeni-zajisteni-bezpecnosti-a-spolehlivosti/